Za nějaké úspory jsme si koupili zahradu a žena vymyslela, že by bylo dobré postavit na ní nějakou chatku, kam bychom se mohli schovat před případným deštěm.
Zašel jsem tedy na stavební úřad získat nějaké prvotní informace. Jako slušný člověk jsem přišel v úředních hodinách, zaklepal a zeptal se, co musím udělat z pohledu stavebního zákona, pokud chci stavět.
Paní se na mě ani nepodívala a odpověděla: „V Sušici se nestaví, je stavební uzávěra!“ To mě dost udivilo a tak jsem si odpověď nechal zopakovat. „V Su-ši-ci se nes-ta-ví. Nik-de!„, zřetelně artikulovala paní úřednice směrem ke mně – slabomyslnému občanovi.
„Aha. Tak bych chtěl nahlásit několik černých staveb v okolí radnice. Stačí pohled z okna. Jsem připraven podepsat příslušné prohlášení!„, pohodlně jsem se opřel o rám dveří, jelikož jsem dále zatím nedošel.
„No ale ti stavět mohou, tam stavební uzávěra není!„, odpověděla úřednice.
„Jak to, že oni mohou a já nemohu? Jak můžete vědět, kde chci stavět nebo jestli se mě stavební uzávěra týká?„, důrazně jsem namítal, což vzbudilo pozornost několika dalších úřednic.
„Tak mi řekněte, kde chcete stavět!„, zkusila to paní logicky.
„Chtěl bych postavit zahradní domek v zahrádkářské kolonii pod Svatoborem!„, odpovídal jsem s nadějí, že snad už se někam posuneme.
„Tak tam to nejde! Tam je stavební uzávěra.“, odpovídala
„Jak to? Tam se také v pohodě staví a tak Vám musím nahlásit černé stavby!“ vytáhl jsem z kapsy propisku s tím, že podepíši své hlášení svědomitého občana.
Jste tu na brigádě ?
Po chvíli už mi docházela trpělivost: „Vy jste tu na brigádě?“
„Ne, proč? Já jsem tu v trvalém pracovním poměru.„, podivila se. „A mohla by jste mi tedy zavolat někoho, kdo své práci trochu rozumí?„, reagoval jsem již o poznání hlasitěji. Najednou se tam objevil vedoucí stavebního úřadu, poskytl mi potřebné informace, předal mi nějaké tiskopisy.
Paráda! Ten tam jistě nebyl na brigádě. *rofl*
Ani nabídku kvalitního sexu jsem nedostal
Na konzultaci k projektové dokumentaci se nějaká paní na stavebním úřadu zeptala, jak si budu shánět vyjádření vlastníků sousedních pozemků. Odpověděl jsem pevným hlasem: „Nijak. Účastníky stavebního řízení obešlete Vy!“ V té době už jsem měl nastudováno, jelikož se mi opět potvrdilo, že úředník, pokud mu neřeknu, co má dělat, sám toho moc neumí… 
„Víte, to by mohl být problém. S Vaším přístupem by jste nemusel dostat souhlas od všech sousedů,“ upřesnila „psycholožka“, která asi zrovna brigádovala na stavebním úřadu. *bad*
Odvětil jsem, že to budu řešit až to nastane s vírou, že moji sousedi jsou chytřejší než městské úřednice. Napětí mezi námi zřetelně narostlo.
„Co všechno Vám na zahradě stojí?“ byla její poslední otázka.
Neměl jsem tušení, kam tou otázkou mířila a už mě to ani nebavilo: „Mám tam malinkou kůlničku na nářadí, stojí tam pár stromů, no a když se na vedlejší zahradě sehne sousedka v plavkách…,“ dopověděl jsem gestem, při kterém se rozcvičuje biseps
„Proč se ptáte?“
To už přeháníš !
Když jsem doma své zážitky z úřadu postupně popisoval, nevěřili mi, že prý přeháním.
Připravil jsem všechny tiskopisy, nechal udělat projekt architektem a všechno přinesl v doprovodu zvědavé manželky za pár týdnů na stavební úřad.
Tentokrát jsem zvolil jinou taktiku. Zaklepal jsem, otevřel dveře, hlasitě pozdravil a postavil se doprostřed velké kanceláře, něco jako open space. Úředníci mě míjeli s pozdravem, ale nikdo se mě na nic nezeptal. Když šla kolem „moje brigádnice“, postavil jsem se jí do cesty. Nepomohlo. Šikovnou kličkou se mi s pozdravem vyhnula.
Zdroj: www.detske-domky.cz
Hra na kuželku mě velmi bavila. Za nedlouho si mě vyzvedl pan vedoucí, převzal si ode mně dokumentaci, prohlédl si jí a hned mi všechno vrátil, protože mi chyběl technický výkres s jedním průmětem.
„Diplomaticky“ jsem se zeptal, jestli je v kanceláři někdo, kdo umí číst technické výkresy. Pan vedoucí mi odpověděl, že číst v technických výkresech umí více lidí, například on také.
Tak jsem se ho zeptal: „Můžete mi prosím detailně vysvětlit, co by jste chtěl vidět na tom chybějícím technickém výkrese?“ Pan vedoucí znovu zkontroloval půdorys a jednotlivé pohledy a konstatoval: „Tam je vlastně jen zeď, bez okna a dveří. Nechte to tady…“
Stavební úřad a jeho kouzla
Stavební úřad mi vydal povolení ke stavbě po krátké, ale vydatné hádce o dodržování termínů. Když jsem pak žádal o změny projektu v průběhu stavby, dostal jsem generální souhlas se všemi změnami, co kdy udělám. Něco jako ve Třech mušketýrech:
Vše co nositel tohoto listu učiní, koná na kardinálův příkaz a pro blaho státu.
Rčení „Vy jste tu na brigádě?“ jsem použil od té doby mnoho krát. Bohužel.