Ve svém životě jsem byl u psychologů docela často. Kvůli řidičskému průkazu, učitelskému průkazu, bezpečnostní prověrce, vojenské misi, vyslání do mezinárodních struktur atd. atd.
Dostával jsem řadu různých testů, jeden z nich měl snad 600 otázek a doba na odpovědi byla striktně omezená. Další test byl diktát čísel ze záznamu a já měl to číslo vyhledat a označit na papíře, kde byla různě zpřeházená. Jindy mi psycholožka vykládala příhody se svého dětství, když bydlela u kasáren a pak konstatovala, že si měla dát na mně pozor, když mi z testů vyšlo, že jsem nadprůměrně komunikativní.
Na dalším testu mi paní psycholožka řekla, že jsem nepřizpůsobivý. Mračil jsem se a vůbec se mi její hodnocení nelíbilo, což jsem jí hned řekl. Prý se špatně vyjádřila – prý v kombinaci s nadprůměrným intelektem ignoruji pravidla, která jsou nelogická a snažím si přizpůsobit okolí sobě. Takže vlastně přizpůsobivý jsem, ale jinak, než by se obecně čekalo. 
Osobní pohovor
Jednou jsem potkal při osobním pohovoru mladou psycholožku, každou svou otázku si četla z poznámek a to mě popravdě moc nebavilo. Najednou vytáhla nějaké rozmazané obrázky a ptala se: „Co vidíte ?“ Vzpomněl jsem si na scénu z nějakého filmu a pevným hlasem jsem odpověděl: „Sex!“ Mladá paní si bez mrknutí udělala nějakou poznámku a vytáhla další rozmazaný obrázek.
„Co vidíte na tomto obrázku ?„, ptala se mně znovu. Už jsem byl dávno rozhodnutý, co vidím… „Sex!„. Poznámka mladé paní, kterou si napsala, byla o něco delší…
Do třetice vytáhla obrázek a ukázala mi ho. Odpověděl jsem jasně a zřetelně: „Nemohu za to, já všude vidím jen ten sex!“ Mladá paní si něco dlouze psala.
Po chvilce jsem jí přerušil a ptal jsem se jí, co to dělá a jestli nezná ten film, kde je skoro stejná scéna. Dlouze se na mě podívala a zeptala se: „To jste si dělal celou dobu srandu?“ Odvážně jsem kývl a paní psycholožka dodala, že to je vlastně dobře, protože mě chtěla poslat na nějaké speciální psychologické vyšetření.
Asi mě tam čekal Chocholoušek, mohla být sranda.