Povodeň jako příležitost pro plenění aneb mé vystoupení v televizi

Psal se rok 1997 a kvůli povodním byla u 2.mechanizované brigády vyhlášena pohotovost. Nějaký trouba mě tam napsal, ale zapomněl mi to říci. Pamatuji si, jak jsme jedno sobotní odpoledne nasedli do autobusu a odjeli směrem do Kroměříže. Bylo nás asi 15.
Byli jsme tam 3 důstojníci, dva nadporučíci a jeden podporučík. Ostatní byli praporčíci hlavně z Janovic nad Úhlavou a Strašic. Ti si už po cestě trousili mezi sebou vtípky, že konečně poznají pravý život vojáka – rabování a znásilňování na dobytém (moravském) území.

Než jsme dojeli do Kroměříže, voda stoupla a zastavila naše „dobývání“ ve Starém Městě, v těsné blízkosti Uherského Hradiště. Když jsem to konzultoval telefonem s náčelníkem štábu mechanizované brigády, řekl mi, že máme zůstat tam, kde jsme a pomáhat tam, kde bude potřeba. Zvláštní pokyn, ale splnili ho a zůstali ve Starém Městě.

Televize

interview povodeň

Zdroj: www.123rf.com

V té době hlavním mediálním tématem bylo rabování evakuovaných domů. Občas se poblíž objevily nějaké televizní štáby, nás si ale moc nevšímali. Až přišel štáb ČT a pohledná redaktorka si všimla uniforem v provizorně vytvořeném humanitárním centru a už se k nim prodírala. Jen jsem si toho všiml, polilo mě horko hrůzou, že se v uvolněné atmosféře někdo vyjádří k účelu naší přítomnosti stejně jako v tom autobuse – přišli jsme plenit, rabovat a znásilňovat na dobytém území.

Postavil jsem se paní redaktorce do cesty a upozornil jí, že těm vojákům velím já a pokud se chce něco zeptat, jsem připraven. Než jsem 3x mrkl, svítily na mě reflektory a červené světélko kamery mě upozornilo, že se náš rozhovor se již natáčí. Upozornil jsme paní redaktorku, že o rabování s ní mluvit v žádném případě nebudu. „No samozřejmě, pane nadporučíku!“ odsouhlasila.

Ženy v humanitárním centru mi nabídly hřeben, kuchař zase olej z pánvičky na naolejování vlasů. První dotaz redaktorky byl k účelu přítomnosti vojáků na povodních a další hned k rabování. „Porušila jste dohodu,“ odstrčil jsem od sebe mikrofon a odešel z dosahu reflektorů a kamery. „Zkazil jste mi záběr !“ řvala za mnou redaktorka… Už jsem se ani neotočil a nic dále nekomentoval. Litoval jsem, že jsem uvěřil jejímu slibu.

Ať si řekneš, co chceš, my si to nějak střihneme

Za pár dní se vysílala ČT reportáž z povodní. Nejdříve vystoupil v reportáži nějaký policista, který komentoval vyšetřování případů rabování evakuovaných domů a hned poté jsem se objevil já a dosvědčil, že Polici ČR posilují vojáci i z 2. mechanizované brigády ze Západních Čech.  bad