Od návratu ze zahraničí jsem seděl v malé kanceláři sám. Hned první týden jsem se dověděl, že se počítá s tím, že do 3 měsíců budu pryč. Jedna podplukovnice mi dokonce řekla, že mi bude dávat úkol za úkolem podle potřeby. Prý jim bylo řečeno, že jim budu po ruce, když jsem v dispozici.
Odpověděl jsem, že po ruce jsem nikdy nikomu nebyl, ani jako poručík… A na to, aby mě mohla úkolovat, jí chybí odborné znalosti. Uznal jsem jí ale, že drzosti má dost.
Všichni mě tedy raději nechali na pokoji, nikdo mě neúkoloval. Občas někdo zašel na kafe, měl jsem totiž v kanceláři vlastní kávovar. 
Čas jsem trávil tím, že jsem studoval správní řád, psal stížnosti, hlásil se a absolvoval výběrová řízení. Pro některé bylo tedy asi překvapením, že jsem nebyl ani po 3 měsících pryč a stále seděl v kanceláři s otevřenými dveřmi a „něco“ stále vypisoval.
Písemný úkol
V prosinci 2014, když byl ředitel odboru MH, ke kterému jsem byl virtuálně přiřazen (můj nadřízený v dispozici byl generál PA), mi jeho zástupce poslal email s úkolem. Ten úkol zněl, že mám vymyslet algoritmus pro stanovení priorit jednotlivých položek střednědobého plánu, zejména investičních akcí. Zpráva byla zaslaná v kopii zastupujícímu řediteli sekce s dovětkem, že úkol stanoví osobně ředitel sekce.
Úkol zněl nějak podobně:
Stanovit algoritmus priorit investičních akcí zařazených do střednědobého plánu s termínem 14 dnů od vydání úkolu.
Úkol se mnou nikdo nediskutoval, vycítil jsem, že zástupce ředitele má se mnou nějaký problém. Ve výběrovém řízení jsme se utkali, on vyhrál a asi si potřeboval dokázat, že je odborně lepší a výhra nebyla jen to zadání z „vyšších míst“. Ptal jsem se, jak dlouho se již tento úkol řeší na odboru a dověděl jsem se, že to je již několik měsíců. Bez výsledku.
Nikdo z těch „rychlokvašek“ netušil, že takový problém je již dílčím způsobem několik let vyřešen. Jako téměř každý nový funkcionář, nikdo z nich se nezdržoval analýzou stávajícího stavu, paušálně všechno z minulosti prohlásili za špatné a zkoušeli objevit něco nového.
Den „D“
Sešli jsme se u ředitele sekce pana generála PA ředitel odboru MH a já. Pan plukovník MH vytáhl desky s hezky graficky připraveným úkolem, jak jsem ho to učil v době, kdy ještě byl mým podřízeným. Bohužel, jako většina zůstal zaměřený jen na formu a obsah mu „utíkal“. Vzhledem k tehdejšímu personálnímu složení velení AČR to bylo více než dostatečný výkon, dostatečný na slušnou kariéru. 😉
Pan plukovník MH navrhl panu generálovi, aby mi písemně vydal úkol. Ten mi úkol přečetl a zeptal se, jestli rozumím úkolu. Vysvětlil jsem panu generálovi PA, že úkolu bych mohl rozumět, ale že je chybně formulován. Vysvětlil jsem, že vzhledem k tomu, že pan plukovník MH byl v kurzu, nebyl čas tento úkol konzultovat a proto navrhuji, že tento úkol ještě upřesníme o tu část investičních akcí, které do střednědobého plánu zařazeny nebyly pro případ, že by se investičních výdaje navýšily. Pan generál PA pochopil během 2 minut a souhlasil.
Konec úkolování
Vyšli jsme s plukovníkem MH z kanceláře a já mu řekl:
„Všiml jsi si, že jsem z Tebe debila nedělal? Pokusíš se mě ještě jednou úkolovat a já z Tebe udělám veřejně ču*áka.“
A měl jsem klid na dalších 8 měsíců.