Skutečně mě netěší čekat na poště, až přijde na mě řada a měl bych vysvětlovat demotivované, mizerně placené pracovnici na přepážce, co po ní „zase“ chci. Čest výjimkám, takové se také najdou.
Dopis z ministerstva
Ve schránce jsem našel oznámení České pošty o uložení doporučené zásilky. Odhadl jsem, že je to zase negativní výsledek dalšího výběrového řízení, na kterém jsem byl. Jenže se stala asi někde chyba. Oznámení bylo ve schránce označené „Ružičkovi“ a označeno jménem „Jiří Ružička“. Takový Ružička se na adrese, kde bydlím, nevyskytuje. To by mohl být problém.
První pokus o vyzvednutí
Tak jsem to zkusil. Zašel jsem na poštu, vyzvedl si pořadové číslo a postavil se k přepážce s tím,že bych se rád dověděl, který státní orgán mi spletl jméno. Téměř ihned nastartovala na mě mladá obézní pracovnice a během házení načesané patky mi vysvětlovala, že se nemůžu dozvědět, kdo poslal ten dopis, protože je to součástí listovního tajemství.
Všiml jsem si, že zapomněla pozdravit, když přišla k přepážce. Asi jsem jí za to nestál. Tak jsem se jí zeptal, jestli tuší, co je to listovní tajemství. Nesmím se dovědět, kdo mi to odeslal, protože moje křestní jméno je jiné. Na dotaz, proč mi tedy hodili výzvu na cizí jméno do mé schránky, se vymluvili nejdříve na doručovatelku a poté na moji špatně označenou poštovní schránku.
Nejhorší bylo, že za mými zády se začali ozývat hlasy, že zdržuji, „urychli to„, „dej jim pokoj„. Odvážní lidé, schovaní v davu. Pokaždé, když jsem se otočil, kdo že mi to začal tykat a radit, se už nikdo neozval. Odešel jsem s nepořízenou a dost na*raný.
Druhý pokud o vyzvednutí
Za pár dní měl Jiří Ružička v mé poštovní schránce další výzvu, tentokrát č. II. Tak jsem s tou výzvou zašel znovu na poštu. Dostal jsem se k jedné starší paní, která mi velmi slušně a solidně vysvětlila, že nejsem adresát a proto nemohu ten dopis dostat. Odešel jsem opět s nepořízenou.
Vyvrcholení „dobrodružství“ s doporučeným dopisem
Jednoho dalšího dne jsem v poštovní schránce objevil dopis, vhozený jednoduše do schránky na jméno Jiří Ružička. Byl to ten, pro který jsem si již 2x zašel na poštu a nemohl do dostat k nahlédnutí na obálku ani zdálky. 
Otevřel jsem ho a čtu…. Samozřejmě byl to dopis pro mně a čtu: „Děkujeme, jste skvělý, ale… Upřednostnili jsme někoho ještě skvělejšího….“ 
Úředník, který dopis odeslal, nemá problém, protože byl nakonec doručen vhozením do schránky. Česká pošta nemá problém, protože postupovala v souladu s ochranou „listovního tajemství“ (ať je to cokoliv) a podle pokynů odesilatele. Ostrouhal jsem jen já, protože na obálce bylo špatné křestní jméno. V dopisu bylo vše správně…
Vedoucí pošty
Té paní nezávidím. Obhajovat neobhajitelné by zvládly možná ty dvě pracovnice, ale mé námitky zvládla s elegancí. Prohlásila, že po mé první návštěvě měla pošta poslat dopis zpět odesilateli s tím, že na té adrese se nikdo takový nenachází a výmluvy na poštovní doručovatelku jsou nepatřičné, to by mě nemělo zajímat.
Na závěr jsem jí jen požádal, aby tu nejmladší s výrazně načesanou patkou naučila zdravit, když to někde v mateřské školce zanedbali nebo alespoň odpovídat na pozdrav a poděkoval jí.