K mladému kolegovi přišla hezká mladá právnička, vyzbrojená nejen vědomostmi, ale také pekelně rafinovaným plným výstřihem. Chudák, neměl šanci ani kdyby měla na sobě rolák, její argumentace byla, jak jsem měl možnost v openspace office slyšet, perfektní. Ale asi nechtěla nic podcenit a občas si své ženské zbraně „srovnala“ tak, aby na ně ještě více upozornila… Neměl nejmenší šanci. Věk, malá zkušenost a hormony způsobily, že dosáhla přesně to, co chtěla.
Řeklo se, sežeň ty peníze….
Tak jsem si vzpomněl, jak to nějak podobně zkoušela jedna nejmenovaná ředitelka odboru IH… Přišla s tím, že do střednědobého plánu potřebuje doplnit činnost ve své působnosti a alokovat na ní 20 milionů každý rok…. V té době jsem byl vedoucí plánování zdrojů a první rozdělování na úkoly, činnosti jsem dělal já. Vymysleli jsme na to řadu standardů, aby se celý proces objektivizoval, ale… Ruku na srdce, vždy byli tací, kteří si prosazovali, že chtějí peníze, ani nebyli schopni zdůvodnit na co…
Mistři v mlžení byli „utajené kecky“ (vojenští zpravodajci), jak jim říkal jeden z mých podřízených, JD. Když se dostali do argumentační nouze při zdůvodňování potřeby peněz, odkázali se na potřeby skryté části se strašně důležitým a tajemným výrazem ve tváři… Postupem času mě ten argument rozesmíval…
Paní ředitelka přišla a začala tesklivě lkát, jak se jí nedostávají peníze. Okamžitě jsem bouchl vzteky a volal jedinému člověku na personální sekci, s kterým se za celou dobu mého působení dalo věcně mluvit. Částku téměř 5 miliard korun (umí si někdo představit. kolik je to peněz?), jsme jim přidělili bez jediného písmenka zdůvodnění s příslibem, že o personální sekci neuslyšíme po celý plánovací cyklus ani slovo. Asi se to paní ředitelka nedověděla.
Chtěla 20 miliónů ročně a hlavním argumentem byly zahraniční služební cesty po celém světe… Hned na počátku jednání jsem do své kanceláře přivolal JD, abych s ní nebyl v kanceláři sám. Pokaždé, když se sehnula ke své tašce pod stolem, narovnala se a měla rozepnutý další knoflíček, na již tak upnuté blůzce. Nejdříve nás to bavilo a pohledem jsme se domlouvali na tom, kam až to může dojít. Jenže ve mně bouchly saze a jasně jsem řekl, že na své zahraniční výlety nedostane ani korunu . A pokud něco chce, at zkusí štěstí na své sekci, kterým jsme přidělili peněz více než dost. To už bylo vidět bříško a černá podprsenka. Nechci fakt hodnotit, na co jsme se dívali. Paní ředitelce přece jen nebylo tehdy 17 a ani 25 let. Klasická čtyřicetiletá „rozežraná“ boubelka. Čím se lišila od ostatních, bylo sebevědomí, když si myslela, že za pouhý pohled na její podprsenku z nás lehce dostane 20 milionů korun.
Nestalo se. A už jsem jí, ani její vnady nikdy neviděl.
Dovětek ze současnosti
P.S.: Ke mně přišla dnes také jedna klientka… Měla obrovská prsa a byla vidět z každé strany. Papíry jsem si na stole neměl kam položit, protože na stole naproti mně trůnily ty její obrovské vnady. Tahle nechtěla peníze, ale něco jiného. Asi již stárnu, protože mě to vůbec nerozhodilo, jak určitě počítala.