Po čtyřech letech mi týdenní dojíždění z domu do Prahy začalo vadit. Nejen to dojíždění 150 km sem a tam, vedení další „domácnosti“ na ubytovně, ale hlavně to, že puberťák doma ve škole lajdačil a doma jsem si připadal o víkendech jako host.
Nevěděl jsem, kde se nachází vývrtka nebo ručník a na všechno jsem se ptal. Žena se synem mě jako významného sponzora strpěli, ale občas se mi zdálo, že sobota a neděle byla na ně už moc dlouhá.
Začal jsem se intenzivně zajímat o pražský byt. Zjistil jsem, že jsem pátým žadatelem v seznamu žadatelů o byty a každý čtvrtletí zasedá jakási bytová komise, která navrhuje 2-10 bytů každé čtvrtletí. Tak jsem si myslel, že tak maximálně do 6 měsíců budu mít přidělený byt. To jsem byl ale naivní blázen! 
VIP žadatelé o byt
Se zvěstmi, že i v Praze už bude konečně probíhat privatizace bytů, se zájem o byty zvýšil. Pro uspokojení VIP zájemců vznikal pořadník VIP. Jednou se přidělil byt náměstkyni, podruhé náměstkovi, pak zase sekretářce z civilní části ministerstva obrany, dokonce se mi zdálo, že i sestra od sekretářky dostala byt rychleji. Vojáci byli v zájmu asi tak 1:8, vždyť mají henten „přídavek na bydlení“! Nejvíce mě naštvalo, že byt dostal přidělený i bývalý náměstek ministra PS, který s resortem v té době už neměl nic společného, ani ho asi nepotřeboval a dosud ho pronajímá. Nebo jiný náměstek, který se ženil a rozváděl, ženil a rozváděl, ženil a rozváděl (nejedná se o překlep) a v každém dalším bytě nechal svou ex.
Zjistil jsem, že v pražském vojenském pořadníku jsem sice 2. (druhý!), ale počet volných bytů se razantně zmenšil a počet VIP zájemců byl stále dost velký. Po několika zasedáních bytové komise, jsem se zeptal jejího předsedy, jak to funguje a dočkal jsem se jen nějakého zmateného vysvětlování. Protože jsem se vyjadřoval zřetelně neuctivě o práci bytové komise, důsledkem bylo, že si on stěžoval generálovi RM, který se mě následně pokusil „uklidnit“. On samozřejmě byl mezi VIP žadateli a byt již měl, tak co?
Personální kotrmelce
V té době jsem pracoval na pozici zástupce vedoucího za neobsazeného vedoucího oddělení, protože si pan generál RM prý musel mé ustanovení rozmyslet (nebo možná to místo pro někoho držel). Celé dohromady to způsobilo, že jsem si našel místo vedoucího oddělení na Sekci vyzbrojování. Pan ředitel generál v.v. JM mi to místo nabídl s tím, že dosavadnímu vedoucímu nabídl místo mého zástupce. Chtěl jsem vědět, jestli mu to nevadí, což před svými nadřízenými a mnou prohlásil. Moc jsem tomu nevěřil.
Když se to dověděl generál RM a vzkázal mi, že mě škrtne z 2. místa pořadníku na byty. Když jsem se o tom poradil s ředitelem Sekce vyzbrojování, ten mi nabídl asi 5. místo v pořadníku na byty, namísto nějakého svého člověka.
Zvláštní situace, na SPS MO na mě kašlali do té doby, než jsem chtěl odejít a na SV mě chtěli, ale než bych tam začal sloužit, už by mě kvůli mému „entrée“ nemohla cítit půlka sekce, čemuž jsem se ani nedivil.
Dopis ministrovi
Konzultoval jsem situaci se svým podřízeným, který měl dost informací o zákulisí přidělování bytů v Praze z doby, kdy v ní působil. Poradil a nakonec i sám napsal dopis ministrovi obrany, ve kterém mu vylíčil, jak jsem pro pana generála RM nepostradatelný a zároveň v tíživé rodinné situaci, ve které je jediným řešením přidělení bytu z rezervy ministra obrany Karla Kühnla. Podepsat ten dopis měl generál RM, ale ten to odmítl a dopis mi přes ředitele odboru plukovníka JN vrátil. 
To mě jen posunulo k rozhodnutí odejít z SPS MO.
Mezitím se mi na SPS MO nějakým kouzlením s MS Excelem povedlo udělat něco rychleji než se očekávalo, bud programováním makra ve Visual Basicu for Applications nebo přetahováním polí v kontingenční tabulce – nevím přesně, podobná taková kouzla jsem tehdy dělal dost často.
Ředitel odboru nervózně podupával v mé kanceláři, uchopil vytištěný výsledek práce a odnesl ho do Kanceláře NGŠ AČR. Dopadlo to dobře, když se vrátil, byl nějaký „vytlemený“ a vzal si ode mně znovu dopis generála RM ministrovi obrany a asi za dva dny mi ho vrátil podepsaný. 
Výběr bytu
Pak už to šlo rychle. Volala nějaká paní, že pan ministr rozhodl, že mi přidělí byt a nadiktovala mi adresy dvou bytů, každý na jiném konci Prahy. Ten větší měl dokonce menší nájem a byl jen 5 minut jízdy autem od obchodního centra. Když jsem se jí ptal, který byt budu mít přidělený, tak mi řekla, že si mám nejdříve vybrat a ten mi pak bytová komise přidělí. Tak se také stalo.