Praktické aspekty vyjednávání a tvorby smluv – příprava

Smluvní právo v novém občanském zákoníku

Zdroj: www.asociace-sos.cz

Zdroj: www.asociace-sos.cz

Základní koncepční změnou v novém občanském zákoníku oproti stávajícímu právnímu stavu je sjednocení úpravy jednotlivých smluvních typů do jednoho právního předpisu – občanského zákoníku.

Nový občanský zákoník pod pojmem závazku rozumí vztah mezi věřitelem a dlužníkem, jehož obsahem jsou práva a povinnosti těchto dvou (či více) osob v rámci tohoto vztahu. Věřitel je tím, kdo má právo – pohledávku – od dlužníka požadovat, aby pro něj (či pro jiného) např. něco vykonal. Naopak dlužník je k tomuto povinen pouze vůči věřiteli, k němuž jej tíží dluh. Důvodem vzniku závazku je nejčastěji smlouva. Tato skutečnost je patrná i z rozsahu, jaký je smluvnímu právu věnován v NOZ (§17242883), ale jinak tomu není ani v dosavadní právní úpravě.

Předsmluvní odpovědnost

  • předsmluvní odpovědnost v případě ukončení jednání o uzavření smlouvy bez legitimního důvodu, ovšem s tím, že škoda mohla spočívat pouze ve vynaložení neobvyklých nákladů, jejichž potřeba vyvstala v důsledku požadavků strany, která jednání ukončila, nikoliv v nákladech obvyklých, s jejichž vynaložením musí každá strana dopředu počítat. Pokud jedna ze stran nemá úmysl smlouvu uzavřít bude druhé straně odpovídat za újmu (škodu) tím způsobenou podle obecné úpravy § 2910 a násl. NOZ. Oproti dosavadní úpravě zde již tedy nebude omezení pouze na neobvyklé náklady, nýbrž hradit by se měly mj. veškeré marně vynaložené náklady.

Jednání o smlouvě, volba vhodného typu smlouvy, opatření podkladů pro zpracování smlouvy, identifikace smluvních stran, veřejné rejstříky – obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání apod., insolvenční rejstřík

Nový občanský zákoník v §1728 stanoví, že každý může svobodně vést jednání o smlouvě a neodpovídá za její případné neuzavření, pokud přitom jedná poctivě, jak vyžaduje § 6 NOZ. Nepoctivým jednáním se pak při uzavírání smlouvy rozumí například takové jednání, kdy strana navrhne uzavření smlouvy, aniž by měla v úmyslu skutečně smlouvu uzavřít. Není tedy dovoleno tzv. jednání „na oko“. Může jít v praxi například o situace, kdy podnikatel projeví zájem o koupi zboží jenom proto, aby zmařil uzavření téže smlouvy s jiným kupujícím (s nímž je v konkurenčním vztahu), ale ve skutečnosti sám vážně míněný zájem o koupi zboží nemá. Kdy přesně nastává okamžik zahájení jednání a jak lze prokázat absenci úmyslu strany uzavřít příslušnou smlouvu však vyjasní teprve judikatura.

Zdroj: http://www.tzb-info.cz/normy-a-pravni-predpisy-facility-management/10824-proc-je-zapotrebi-byt-pri-uzavirani-smluv-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku-opatrny-iii

Forma smlouvy

  • zásada bezformálnosti, dispozitivní, autonomie vůle, nesmí odporovat zákonu a zásadám práva, minimalizuje písemné smlouvy (povinné smlouvy o převodu, smlouvy veřejnou listinou-ze zákona (SJM předmanželská smlouva, zúžení společného jmění), vypořádání vlastnického podílu, smlouvy s bytovým spoluvlastnictvím, o bytové výstavbě. Smlouvy se posuzují dle obsahu, nikoli názvu.

Účastníci smlouvy, smluvní strany, zastoupení smluvních stran

Předmět smlouvy

o jaký smluvní typ jde Dle OZ zda mohu nebo nemohu. Smluvní typy upravené zákonem. Obsah smlouvy-pojmenování předmětu př. Kupní smlouva, předmět koupě náležitě popsat. Kupní smlouva movitá věc-technické údaje, předmět smlouvy musí být identifikovatelný.

Formulace práv a povinností smluvních stran

V neposlední řadě je třeba připomenout, že při vymezování předmětu smlouvy by smluvní strany měly pamatovat na to, aby práva a povinnosti ze smlouvy vyplývající byly formulovány způsobem, který bude možné efektivně žalovat a soudně vykonat v případě, že povinná strana nesplní svůj závazek vyplývající ze smlouvy dobrovolně. V praxi se může přihodit, že si strany mezi sebou dohodnou vzájemná práva a povinnosti sice s potřebnou určitostí, ale takovým způsobem, že případné neplnění smlouvy ze strany jednoho subjektu bude velmi obtížně vynutitelné. Pro úspěšné vymáhání povinnosti soudní cestou je zcela nezbytné, aby ze smlouvy (případně v kombinaci se zákonem) jasně vyplývalo, co, kdy a jakým způsobem měla zavázaná strana splnit, popř. čeho se měla naopak zdržet.

Ujednání o doručení ve smlouvě

  • Jakákoli písemnost, která má být podle této smlouvy doručena druhé smluvní straně, se má za doručenou 3. den po jejím odeslání.

Sankce za nesplnění smluvních povinností

  • smluvní pokuta (nesmí být zakotvená jen v obchodních podmínkách mimo smlouvu), musí být ve smlouvě. Příklad pojištění – vichr-pojišťovna měla jiné obchodní podmínky. Nepřiměřenou pokutu může soud snížit. Pokud není ujednáno, jinak je daná zákonem.

Odstoupení od smlouvy

  • stanoví zákon, nebo ujednání ve smlouvě. Smlouva se ruší od počátku, obě strany si vrátí vše, co si daly. Disclainem-ujednání ve smlouvě, strany vylučují nebo se zříkají zodpovědnosti. Jakékoli prohlášení určení nebo vymezení práv a povinností. Dokumentační akreditiv-úschova u banky. Vázaný nebo vinkulovaný vklad-NE vlastnictví jedné z účastníků.

Změny smlouvy, ukončení smlouvy

  • Pokud se strany rozhodnou měnit obsah smlouvy, můžou nastat v zásadě dvě situace. V prvním případě, kdy pro daný typ smlouvy zákon předepisuje písemnou formu, musí být dodržena i u případných dodatků ke smlouvě. V druhém případě, kdy zákon zvláštní formu nestanoví, je pro daný typ smluvního ujednání dostačující forma ústní a forma dodatku ke smlouvě je ponechána na vůli stran. V druhém z uvedených případů tedy platí, není-li výslovně ve smlouvě stanoveno, že je možné ji měnit pouze ve formě písemných dodatků, je možné ji změnit i pouhou ústní dohodou.

Smlouva o smlouvě budoucí

  • § 1785, nejméně jedna ze stran se zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem. Do Smlouvy o smlouvě budoucí nejlépe napsat rovnou návrh/ujednaný obsah budoucí smlouvy. Nesplní li jedna ze stran, je možné se obrátit na soud. Ten určí obsah smlouvy.

Inominátní smlouvy

  • smlouvy nepojmenované, Smlouva o převodu lékařské praxe (nesmí obcházet zákon, veřejný pořádek, zásady) lékařské karty-nové smlouvy s Zp, nejlepší převod podílu ve firmě)

Smluvní typy upravené v novém občanském zákoníku

  • Kupní smlouva – prodávající za dohodnutou kupní cenu odevzdá určitou věc kupujícímu
  • Směnná smlouva – obdoba kupní smlouvy, kde ale protihodnotou za získanou věc je jiná věc
  • Darovací smlouva – dárce něco bezplatně přenechá nebo slíbí přenechat obdarovanému
  • Smlouva o výpůjčce – vypůjčitel bezplatně přenechá půjčiteli určitou věc k dočasnému užívání
  • Smlouva o zápůjčce – zapůjčitel dočasně přenechá vydlužiteli zastupitelnou věc, zejména peníze
  • Nájemní smlouva – pronajímatel přenechá za nájemné na dohodnutou dobu nájemci do užívání určitou věc, např. byt
  • Pojistná smlouva – pojistitel za pravidelně odváděné pojistné poskytne v případě vzniku nahodilé události pojistníkovi dohodnuté finanční plnění

Zákoník práce zvláště obsahuje:

Mezi další smluvní typy upravené občanským zákoníkem patří např. tyto:

  • Smlouva o dílo – zhotovitel na svůj náklad a nebezpečí zhotoví, upraví, opraví nebo udržuje pro objednatele určitou věc
  • Pachtovní smlouva – propachtovatel přenechá pachtýři za pachtovné nebo část výnosu určitou věc, např. zemědělský pozemek, k dočasnému užívání
  • Licenční smlouva – nabyvatel získá od poskytovatele oprávnění k výkonu práva jeho duševního vlastnictví
  • Smlouva o úvěru – úvěrující poskytne úvěrovanému finanční prostředky do určité částky a ten mu je později vrátí i spolu s úrokem
  • Smlouva o účtu – dohoda o vedení bankovního účtu pro jeho majitele v určité měně
  • Smlouva o úschově – schovatel převezme od složitele movitou věc do úschovy
  • Příkazní smlouva – příkazník osobně obstará pro příkazce nějakou záležitost
  • Zprostředkovatelská smlouva – zprostředkovatel za provizi zprostředkuje pro zájemce uzavření nějaké jiné smlouvy
  • Komisionářská smlouva – komisionář pro komitenta obstará nějakou záležitost, zejména prodá jeho věc
  • Smlouva o obchodním zastoupení – podnikatel jako obchodní zástupce uzavírá pro zastoupeného obchody
  • Zasílatelská smlouva – zasílatel dopraví zásilku příkazce na určené místo
  • Smlouva o přepravě – dopravce přepraví cestujícího nebo jeho věc na určené místo
  • Smlouva o zájezdu – pořadatel realizuje pro zákazníka cestovní zájezd
  • Smlouva o ubytování – ubytovatel poskytne objednateli přechodné ubytování
  • Smlouva o důchodu – plátce bude příjemci platit pravidelné peněžní dávky
  • Smlouva o výměnku – vlastník nemovitosti ji za budoucí zaopatření převede na jinou osobu

Kupní, darovací, směnná smlouva

  • Kupní smlouva je soukromoprávní smlouva, při které vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.
  • Darování ( donatio) je poskytnutí daru, tedy dobrovolné a bezúplatné převedení vlastnického práva k dané věci z dárce na obdarovaného. Předmětem daru může být jakákoli věc v právním smyslu, ať již movitá či nemovitá, hmotná nebo nehmotná, je-li ovšem součástí majetku dárce. Právně je darování upraveno v § 2055–2078 občanského zákoníku a realizuje se prostřednictvím darovací smlouvy. Fakticky k darování dochází buď reálně, současně s odevzdáním daru, nebo konsenzuálně, kdy se dárce zaváže teprve v budoucnu vlastnické právo k daru převést a obdarovaný tuto nabídku přijme. Darováním ale právní vztah mezi dárcem a obdarovaným nezaniká, což se projevuje např. v možnosti v budoucnu dar odvolat.
  • Směnná smlouva je jedním ze smluvních typů. Jde o obdobu kupní smlouvy, základním rozdílem ovšem je, že protihodnotou za věc získanou takto do vlastnictví zde nejsou peníze, ale zase jiná věc. Jejím prostřednictvím se tak realizuje směnný, neboli barterový obchod. Kdyby nedošlo k majetkovému protiplnění, šlo by už o darování.

Český občanský zákoník ji upravuje v ustanoveních § 21842188 a od kupní smlouvy se odlišuje dále v tom, že nahodilá zkáza nebo podstatné zhoršení věci ještě před jejím odevzdáním vede k anulování smlouvy, resp. k právu od ní odstoupit, ledaže bylo dohodnuto, že nabyvatel věc získá „jak stojí a leží“. Plody a užitky z věci náleží zciziteli do doby, než ji měl podle smlouvy odevzdat.

Smlouvy o vypořádání SJM

  • Dohoda o vypořádání SJM vyžaduje písemnou formu, pokud byla uzavřena za trvání manželství nebo pokud je předmětem vypořádání věc, u které vyžaduje písemnou formu i smlouva o převodu vlastnického práva. Nevyžaduje-li dohoda o vypořádání písemnou formu a požádá-li o to jeden z manželů, doručí mu druhý manžel potvrzení, jak se vypořádali. Nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

Smlouvy o vypořádání podílového spoluvlastnictví

  • Spoluvlastnictví vzniká převážně na základě smlouvy o koupi či darování věci, kterou na její kupující (obdarované) straně uzavře více subjektů. Může vzniknout také jako výsledek dědického řízení, nebo také jako výsledek společného vytvoření (zhotovení, zbudování apod.) věci, za určitých okolností také spojením či smísením dosud samostatných věcí apod. Spoluvlastnictví může vzniknout také tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit (v případě smrti nebo jiné právní skutečnosti), a v případě že některý ze spoluvlastníků převádí svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Pokud se spoluvlastníci nedohodnou, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů. Kromě zániku společné věci spoluvlastnictví zaniká, pokud se všechny spoluvlastnické podíly sejdou v rukách jednoho vlastníka, čímž splynou. K tomu může samozřejmě dojít na smluvním základě, pokud by šlo o věc nemovitou, musí být smlouva písemná. Nedojde-li však k dohodě, spoluvlastnictví bude na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka zrušeno a vypořádáno soudem. Existují tři možnosti, jak může být spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno s tím, že první možnost má přednost před druhou a druhá před třetí:
  1. Reálné rozdělení věci podle podílů.
  2. Soud přikáže věc jednomu nebo více spoluvlastníkům do jejich vlastnictví, zbývající spoluvlastníci dostanou soudem určenou finanční náhradu.
  3. Pokud věc nechce žádný ze spoluvlastníků, soud věc prodá v soudní dražbě a výtěžek rozdělí spoluvlastníkům podle výše jejich podílů.

Nájemní a pachtovní smlouva, výpůjčka

  • Pacht (z lat. pactum, smlouva[1]) se označuje časově vymezený pronájem zemědělské půdy a zemědělských objektů, který se začal užívat koncem středověku (šlo tedy o pronájem celého hospodářství). Zemědělec, který je měl pronajaté, se nazýval pachtýř a odváděl za pronajatou půdu finanční prostředky, tzv. pachtovné, případně část úrody (tzv. podílný pacht). Rozdíl mezi pachtem a klasickou nájemní smlouvou je ten, že pachtýř se zavazoval propachtovanou půdu zušlechťovat, zatímco nájemce tuto povinnost nemá.
  • Nájemní smlouva je dokument, uzavřený mezi pronajímatelem a nájemcem. Smlouva musí být vyhotovena v písemné formě a měla by obsahovat určité náležitosti, např. označení předmětu nájmu, vymezení příslušenství, pronajímaný objekt musí být označen číslem, umístěním v domě, označením čísla domu, ulice nebo obce, ve které se pronajímaný objekt nachází. Podstatné je uvést počet místností, rozsah příslušenství bytu s jeho vybavením, stav bytu/domu, výše nájemného, způsob plateb, případy, kdy je možné, že pronajímatel zvýší nájem, úhrada za poskytnuté služby a možnosti změny nájemní smlouvy. Bez uvedení těchto náležitostí je smlouva neplatná. Pokud není nájemní smlouva uzavřena písemně, pronajímatel nemá právo cokoliv namítat vůči nájemci a prohlašovat neplatnost smlouvy z důvodu, že nájemní smlouva nebyla dodržena. Existuje však výjimka. Pokud nájemce užívá byt/dům po dobu tří let a přesto nebyla uzavřena nájemní smlouva v písemné formě, považuje se za uzavřenou. Jedná se o tzv. faktický nájem. Slouží jako ochrana proti pronajímateli před jeho rozhodnutím náhle ukončit nájem.
  • Výpůjčka je typ závazku, který vznikne uzavřením smlouvy o výpůjčce nezuživatelné věci. V ní se obě strany dohodnou na tom, že vypůjčitel může po dohodnutou dobu bezplatně používat určitou konkrétní věc, která patří půjčiteli. Podstatným rysem výpůjčky je její bezplatnost, pokud by za vypůjčení věci bylo nutno platit, šlo by o její nájem nebo pacht. Právně je výpůjčka jako typová smlouva upravena v § 2193-2200 občanského zákoníku. Půjčitel musí předat danou věc v takovém stavu, aby mohla být vypůjčitelem řádně užívána, a poskytne vypůjčiteli poučení o tom, jak věc užívat, ledaže jde o obecně známá pravidla. Vypůjčitel ji pak musí užívat v souladu se smlouvou, resp. způsobem přiměřeným věci, pokud způsob užívání nebyl ujednán. Nesmí ji přenechat jinému, ledaže se na tom s půjčitelem dohodl. Nese také obvyklé náklady spojené s užíváním věci. Vrátit ji musí po uplynutí doby, na kterou byla výpůjčka sjednána, resp. tehdy, když danou věc už nepotřebuje. Půjčitel ale může požadovat vrácení věci ještě dříve, pokud ji vypůjčitel užívá v rozporu s uzavřenou smlouvou

Smlouva o dílo

  • Smlouva o dílo je v českém právu smlouva, na jejímž základě vzniká závazkový poměr, jehož předmětem je zhotovení, údržba, oprava nebo úprava určité věci nebo činnost s jiným výsledkem. (Zhotovení věci nespadá pod smlouvu o dílo, pokud podstatnou část toho, čeho je ke zhotovení potřeba, dodá objednatel nebo podstatná část plnění spočívá ve výkonu činnosti – v těchto případech se jedná o kupní smlouvu.) Smluvními stranami jsou v případě smlouvy o díle zhotovitel a objednatel. Zhotovitel se zavazuje na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele provést dílo. Objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Poskytne-li objednatel řádně a včas potřebnou součinnost, avšak zhotovitel v určenou dobu nepřistoupí k provedení díla, náleží mu právo na náhradu nutných nákladů, které mu tím vznikly. Toto právo musí uplatnit u zhotovitele nejpozději do jednoho měsíce od převzetí věci; odstoupí-li z tohoto důvodu od smlouvy, musí je uplatnit nejpozději do jednoho měsíce od odstoupení; jinak právo zanikne.

Smlouva o zprostředkování

  • Smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi).

Příkazní smlouva

Příkazní smlouva (mandatum) je smlouva, kterou se příkazník (mandatář) zavazuje, že pro příkazce (mandanta) obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost. Příkazník může pracovat za odměnu, je-li předem dohodnuta, nebo pokud je zejména vzhledem k jeho povolání obvyklá, jinak svou činnost vykonává bezplatně. Pokud by někdo obstaral cizí záležitost bez uzavření této smlouvy, šlo by o tzv. nepřikázané jednatelství. V obchodněprávních vztazích pak lze uzavřít podobnou smlouvu mandátní nebo komisionářskou. Příkazní smlouva zaniká, kromě obstarání věci či vykonání dohodnuté činnosti, tehdy, pokud ji příkazce odvolá nebo pokud ji příkazník vypoví. Dále zanikne vždy smrtí příkazníka, v případě příkazce také, ledaže je v ní dohodnut jiný postup. Je-li ale příkazce nebo příkazník právnickou osobou, pak práva a povinnosti z ní plynoucí přechází na právního nástupce.

Řešení sporů o právech a povinnostech ze smluv –  dohoda, narovnání, mediace, rozhodčí řízení, soudní řízení

  • dohoda o narovnání – sporná práva a povinnosti, oprava staré povinnosti zaniknou, pokud budou,
  • mediace – je způsob pokojného řešení sporůkonfliktů, jehož cílem je dohoda. Uplatňuje se v právu i mimo něj, zahrnuty jsou v ní nejen právní, ale vždy také psychologická či sociální specifika.
  • rozhodčí řízení – Rozhodčí řízení je mimosoudní způsob řešení sporů nezávislými a nestrannými rozhodci, který bývá využíván jako náhrada civilního procesu při řešení majetkových sporů. …
  • soudní řízení – probíhá u soudua jeho účelem je především vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti určité osoby (konstitutivní rozhodnutí), nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá (deklaratorní rozhodnutí), případně se rozhoduje o jiných právních skutečnostech.
(Návštíveno 301 krát, z toho 1 krát dnes)

Komentáře

komentář/komentáře