Aniččiny moudra

práce Aničky

Zdroj: www.123rf.com

Pár příběhů z nové práce, ústřední postavou je kolegyně z kanceláře:

  • Jsem zlá a proradná, tak se Ti nesměji do očí, ale do zad….
– když jsem se jí ptal, proč se jednomu kolegovi směje, až zavře dveře a dotaz, jestli bych mohl jít na WC bez hrozby, že se bude smát i mně  laugh
  • nepotřebuji kurz sebeovládání, potřebuji, aby mě lidi kolem mne nesrali…
– typický asertivní přístup Aničky  laugh

Aničce nechtěli přivézt objednané granule pro pejska (tlustý rezavý smeták) v dobu, kterou si určila… Anička se spravedlivě rozčilila a tak vznikla následující moudra:
  • Kohák to doporučuje a stejně ho kopnu do prdele….
  • nesnáším je, jsou to zlodějové….
  • jestli nejezdíte někam po páté, tak Vaše služby jsou mi k ho*nu…
  • a to by mě zajímalo, jaké ty Vaše služby jsou?
  • jestli to nestihnu, dostaneš trest – krutej a nelítostnej – s tím počítej!
  • mimochodem, za všechno v kanceláři, co se nepovede podle představ kolegyň, mohu já…  Ani se nemusí domlouvat, telepatická soudržnost mezi nimi funguje bezvadně s jednoznačným výsledkem – Františku, co jsi to zase udělal ?!
  • Anička má občas dost práce a tak se radí: kolik je 7 a 6? Já jí rád vždy pomohu: jedenáct! Zatím se nechytla: Fakt a není to nějak málo?
  • Prohlášení, když viděla, že si dělám poznámky: “jestli to zveřejníš, zaplatíš mi autorská práva! a to bude dost drahý, frajere!
  • Prohlášení, když děrovačkou děrovala dokumenty do spisu: Tak abych do 15:30 dopíchala…. Její komentář, po mém udiveném pohledu není publikovatelný….   něco ve smyslu “co tak čumíš, úchyle!
  • Občas (ne příliš často) jsou kolegyně milé a říkají, že jsem jejich kámoška… Jednou jsem jim uvěřil, a začal se s nimi radit o svém menstruačním cyklu, protože mi trochu tekla krev. (z prstu, do kterého jsem se řízl papírem). Anička mě vyvedla z omylu:
  • tak Ty si myslíš, že když krvácíš, jsi žena?
  • až přejde to krvácení, možná bude i těhotenství;
  • udělám z Tebe ženu, hodím Ti tu skleničku do xichtu…

To už Anička vzdala veškeré vysvětlování a chtěla přistoupit k primitivnímu násilí….

  • když jsem si nemohl vzpomenout: “zapomněls? víš co přichází? nevíš, zapomněls?” (že by Alzheimer?)
  • Aniččin počítač se chová podle svého uživatele – také zvláštně: “Chcete-li zrušit všechny své vlastní procesy, zadejte “ano” nebo “Ano” a Enter, jinak bude Váš pokus o přihlášení odmítnut.” Anička si hlavu s ničím nelámala a počítač natvrdo resetovala…  *blum*
  • v kanceláři máme jednu laserovou tiskárnu a já říkal, že s podavačem by to bylo lepší. Aniččin komentář: “nepotřebuji tiskárnu s podavačem, mám Tebe…”;
  • když komentovala nějakou svou historku ze života: „teď jsem starší a moudřejší…ne, Františku, u chlapů to tak není a zejména to neplatí u staroušků jako jsi Ty!“ (sakra, chtěl jsem se na takovém poznatku přiživit)
  • matematika jí fakt asi moc nejde: “kolik je sedm a  čtyři?“, odpovídám: “Deset!”, to mi neprošlo: “Já už Tě zabiji!“
  • když toho má již opravdu dost: “také mám chuť se vožrat, když po mně něco chceš…. ” – já po ní nic nechtěl a posunul jsem si brýle na nose…. tak dodala: ” pracovního!”
  • občas i Aničce dojdou moudra:
  • kolega řekl: “to” se musí stále honit! – myslel vyřízení spisu, ale já reagoval komentářem, že je nechutný… Anička zakontrovala, že nechutný jsem já, vlastně jsme nechutní oba! No a třetí kolega se zeptal: „A co já? Já nejsem nechutný?” Tak jsem požádal Aničku, aby i jemu řekla to stejné… Odešla naštvaně z kanceláře se slovy, že jsme všichni hrozní, že se z nás pokaká…   rofl
  • A nakonec došlo i na vyhrožování: “jestli tohle zveřejníš, napíšu Ti na facebook, že to není pravda…. nejsem taková blondýna!
Závěrem musím ale říci, že Anička není úplná blondýna, občas mě překvapí svým úsudkem. Napsal jsem jí na nalepovací štítek nápis “Nejsem blondýna” a ona ho nemá problém nosit nalepený na čele  *hi*. Asi jako odpověď na hloupé či opakované dotazy nás ostatních   crazy

 

(Návštíveno 439 krát, z toho 1 krát dnes)

Komentáře

komentář/komentáře